"Věnováno památce Miroslava Bičíka, Jiřího Steinbrocha, Lukáše Přibyla a dalších..."

Očima fanouška: Doslova "anglická" výprava (7.11.82)

clanek-1982-11-09-kronika-dukla-bw-250pxJeště v týdnu, kdy jsme porazili St.Etienne, nás čekal jeden z nejtěžších zápasů podzimu - zápas na žoldácké louce na Dukle. V novinách byl zápas označován za zápas pravdy.

Sraz našeho kotle byl dvě hodiny před zápasem na Náměstí Míru. Když jsem dorazil, bylo tady asi 20 kluků, z nichž většina neznámé tváře. Asi za půl hodiny se však podchod v metru změnil ve velké zelenobílé mračno. Bylo nás zde tak 100 - 150. Postupně doráželi také fans: Venca, Jirka "Ožrala", Typ, Vedoucí, Chatař ...

Zavalili jsme tedy celé metro a vyrazili. Na Lenince se náš mohutný šik ještě zvětšil. Ke stadiónu nás šlo už asi 250.

Na stadióně nás čekalo nejedno překvapení. U vchodů nám sebrali tyče od vlajek a uvnitř to byla samá uniforma. Při začátku zápasu jsme měli už tak obrovský kotel, že nás nemohl nějaký policista vůbec zastrašit.

Začal zápas a to skvěle. Jirka Sloup dal nejprve na 1:0 a později i na 2:1 a zdálo se vše fantastické.

Jenže rozhodčí Marko pomáhal žoldákům, jak se dalo a za nevinnou srážku proti nám nařídil penaltu. Samozřejmě jsme bouřili a dlouho se ozývalo: "Černá svině, černá svině!" a "Rozhodčí je blázen, hoďte na něj síť!"

Těsně před poločasem jsme dokonce už prohrávali 2:3. To už jsme nevydrželi a Láďa se dokonce pokusil napadnout provokativního pořadatele před námi, který byl notně popliván. Pořadatel však zavolal posily - policii.

Celý druhý poločas tedy před námi stáli čtyři kovbojové a dělali se důležitými. Ale kam na nás. Provokovali jsme vesele dál.

Fanatismus dosahoval vrcholu, když náš milovaný tým vyrovnal.

O chvíli později nám fandil sám Bůh, protože Franta Jakubec zázračně vykopl míč z čáry, ihned nasprintoval, nacentroval, Jarda Němec vyskočil, hlavička - góóóól - vedeme 4:3!

Náš tým vyhrál zaslouženě a nutno dodat, že určitý podíl na tom máme i my fans a také ostatní vlajkonoši, jelikož jsme fanaticky fandili i za nepříznivého stavu.

Co se pak dělo po zápase, byla fantazie!

Valil se nás mohutný proud dolů k metru. Nikdy bych neřekl, že nás někdy bude tolik. V tuto chvíli nás bylo tak 5000, a to si vůbec nevymýšlím!

Nebyl vidět ani začátek, ani konec této záplavy, prostě Anglie. Vnikli jsme do metra a hlasitě řvali. Začala pracovat policie. První pokuty, ale jelo se dál. Na Muzeu jsme tlakem zničili dveře, také uvnitř nebylo vše v pořádku, a tak jsme vystoupili.

Později jsme se dozvěděli, že Chatař a Pavel byli napadeni policií, byl jim odcizen plášť a Pavel byl napaden i fyzicky. My jsme mezitím došli na "Mírák" a rozcházeli se domů.

Byl to velice krásný večer a ještě krásnější pocit vítězství. Naděje na titul se opět zvětšila, no uvidíme, snad to vyjde.

Ať žije Fans club a naše milovaná Bohemka!

Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný

 

Fotogalerie

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit