Naše poslední cesta letošní sezóny zavedla již podruhé do Ostravy. Zápas s Vítkovicemi se hrál v pátek 17. června.
Jízda mistrů se po nás začala v 6.20 na nádraží. Jelo nás pět: já, Aleš, Jirka a Karel s Jirkou z Ústí. Tímto zápasem jsem tedy splnil to, že jsem viděl všech 30 ligových zápasů.
V tomto zápase už o nic nešlo, a tak bez obav z výsledku byla ve vlaku dobrá nálada. Hráli jsme karty a kecali jsme.
Když jsme se blížili k Ostravě, začali jsme otravovat dívku z vedlejšího kupé, ale po zjištění, že fandí Dukle jsme toho zanechali.
Asi o půl jedné jsme dorazili do Ostravy. Procházeli jsme se odporným městem a bylo nám z něj špatně.
Už od třetí hodiny jsme seděli před stadionem. Postupně přicházeli Vítkovičáci, naši dobří kamarádi, a tak jsme s nimi pokecali. Od hráčů jsme dostali lístky a vnikli jsme na stadion.
Na tribuně se nám to nelíbilo, až na Tribunáře, a tak jsme šli do rohu na stání. Těsně před zápasem přišel ještě Radek a dva Petrové, kteří jeli pozdějším vlakem.
Utkání jsme sice prohráli 0:1, ale nic to nezměnilo na faktu, že jsme mistrem!
Po zápase jsme pomalu odcházeli, když kluky napadlo pár Chacharů. Petr přišel o vlajku a Radek o šálu. Vítkovičáci nám chtěli pomoci, ale to už bylo pozdě - Chachaři zmizeli. Jsou to pěkný parchanti.
Potom jsem já, Aleš a Jirka jeli s hráčema domů. Cesta uběhla dobře a asi v půl jedné jsme dorazili do Prahy.
Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný
