9. května v časných ranních hodinách začala naše cesta do Ostravy. Zápas byl sice v televizi, ale přesto nás jelo 10 - já, Petr. K., Aleš, Chatař z Fans, dále pak Hroch, Michal, Petr, Jirka a David.
Cesta vlakem proběhla celkem klidně. Jakmile jsme se však blížili k Ostravě, začínalo nám být špatně z obávaných "chacharů" v pláštích, tzv. chirurgů. Dále Chataře ve vlaku postihla nepříjemná věc. Otočil se po nějaké holce a přeskočil mu nerv v krku. Nemohl hýbat hlavou a tak jsme byli oslabeni. Vesele jsme se smáli, že si ho chuligáni vezmou na sál a bude "v pořádku."
Při příjezdu do Ostravy jsme ulicemi táhli ke stadiónu. Byli jsme se najíst v hospodě a psychicky jsme se posilnili. Poté jsme šťastně dorazili na stadión.
Čekali jsme na hráče a po jejich příjezdu nás Zdeněk Svoboda provedl zadarmo na tribunu. Přišel nám dokonce fandit jeden horník z Litoměřic a nutno dodat, že byl oporou. Těsně před zápasem přišel dokonce Mongol! (pochopitelně ve vojenském).
Stáli jsme nahoře na tribuně a mohutně jsme řvali.
Začátkem zápasu jsme však byli zmrazeni - 1.minuta 0:1!
Fandili jsme však dál, i když do poločasu se nic nezměnilo. O přestávce za námi přišli Vítkovičáci, kteří s námi pokecali a varovali nás před plánovaným útokem chacharů - "chirurgů".
Největší radost ve druhém poločase nám udělal Jarda Němec, který po pětitiměsíční pauze byl tři minuty na hřišti a vyrovnal!
Propadli jsme šílenství, ale radost netrvala dlouho. Baník vstřelil druhý gól a prohráli jsme 1:2.
Zpátky jsme já, Chatař, Petr, Aleš a Michal jeli s hráčema a ostatní vlakem. Později jsem se dozvěděl, že v Ostravě byl i Ožrala, ale přijel pozdě a stačil se jen poprat na nádraží.
Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný
Komentáře