Cesta na Inter se pro mě a Aleše začala už v sobotu 18. září ráno. Jeli jsme se totiž nejprve podívat na brněnský veletrh. Asi v deset hodin jsme dorazili do Brna. Měli jsme večer po prohlídce sraz se zbrojovákama Mirkou a Pavlem. Také jsme u nich přespali. Ráno jsme už netrpělivě očekávali rychlík do Bratislavy, ve kterém měli jet ostatní kluci. Nastoupili jsme a doplnili stav na deset členů výpravy. Byli zde: Michal "Vedoucí", Pavel, Petr K., Petr H., Venca, Chatař, Typ, Jirka "Ožrala", Aleš a já. Přijeli jsme v pořádku do Bratislavy a cestou jsme každému nádraží dali vědět, že jedou fans z Ďolíčku.
Chodili jsme vesele po Bratislavě a vyvolávali různá hesla. Navštívili jsme bufet u Petržalky a místní pouť. Před stadión jsme dorazili asi dvě hodiny před zápasem. Rozložili jsme vlajky a ulehli na parkoviště. Po příjezdu našich hráčů, kteří nám dali lístky, jsme vtrhli na stadión. Uchýlili jsme se do rohu stadiónu, rozvěsili vlajky a začali fanaticky řvát.
Byli jsme tady jako doma, jelikož Inter nemá žádný kotel - prostě nic. Přeřvali jsme úplně v pohodě celý stadión. Za celou dobu nedošlo k žádnému konfliktu, až na jednoho dědka, který vrazil Vencovi facku, ale brzy byl uklidněn.
Po zápase, který skončil 0:0, jsme se odebírali k autobusu. K ničemu už nedošlo, jen jeden dědek bezmocně křičel: "Vy zloději hráčov." Vesele jsme se mu vysmáli. Zpátky jsme jeli s hráčema a cesta nám rychle uběhla. V noci jsme přijeli do Prahy.
Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný
Komentáře