12. června 1983 byl nejkrásnější den v mém životě a myslím si, že nejen v mém.
Fans už obcházeli stadion od druhé hodiny a do pěti se téměř zaplnil. Vyvěsili jsme hesla: "Mistři" a "Už je to věc jistá, sledujete mistra". Mohutně jsme řvali, i když já jsem měl angínu a teplotu. Všichni jsme věřili, že sen se stane skutkem.
Nástup hráčů jsme doprovázeli mohutným: "Mistři, mistři". Kluci nás opravdu nezklamali, ba naopak, rozdávali fotbalovou radost všem, jejíchž srdce jsou oddaná milované Bohemce.
Po čtvrthodině hry Pavel vsítil vytoužený gól a když Zdeněk Prokeš a Koukal upravili na 3:0, sen už nebyl snem. Vítězný zpěv se rozléhal nad Dolíčkem a stav 4:1 se pomalu měnil ve ZLATO!
Těsně před koncem už celý stadion visel na plotě a čekal na hvizd rozhodčího. Přišel vytoužený okamžik všech Fans.
Konec - JSME MISTREM!!!
Vrhli jsme se na hrací plochu a zahrnuli šťastné hráče. Kluci zaběhli do šaten a oslava začala. Mohutně jsme skandovali a provolávali slávu Bohemce.
Šťastní jsme leželi na trávníku a stále ještě nevěřili skutečnosti.
Asi po čtvrt hodině vyšli naši kluci ven. Péťa Zelenský byl mnohokrát vyhozen nad naše hlavy, stejně tak ostatní. Pavel a Jirka Ondra s lahví šampusu s námi běželi čestné kolečko kolem hřiště, prostě ovace neměly konce.
Ještě dlouho po zápase jsme byli usídleni na trávníku a nikdo nechtěl jít domů. Krásný večer jsme zakončili průvodem na "Mírák".
Byl to večer, na který v životě nezapomeneme.
Obrovská radost, která vyzařovala s Dolíčku byla nekonečná.
Byl to opravdový večer králů a těmi byli klokani - FC Bohemians Praha, náš milovaný tým.
Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný
Komentáře