Šest let slavné zlaté éry strávil v Bohemians záložník Zdeněk Koukal. Zahrál si v záloze s Antonínem Panenkou, na jaře 1983 byl pevným článkem mistrovského týmu a k ligovému trumfu přispěl památným volejem v titulovém zápase se Žilinou. Zažil i pohárové tažení proti Ajaxu a Tottenhamu, vstřelil gól ve vítězném derby se Spartou a do Ďolíčku přivedl svého syna Zdeňka, naději začátku nového tisíciletí.
Jak vzpomínáte na vaše léta v Bohemce?
"Jako každý hráč, který prožil v Bohemians nejslavnější roky celé Bohemky... Na tyhle roky nelze vzpomínat jinak než v dobrém. Získávali jsme cenné umístění v lize i ten jeden titul. Spousta pohárů, moc hezké zážitky to byly. Pokud to můžu porovnat s dalšími kluby, v kterých jsem působil, tak Bohemka mi zůstala nejvíc v srdci. Nejenom, že jsem tady působil šest let, což je skoro polovina kariéry. S těmi úspěchy, partou, Bohemka mi v srdci zůstala a rád na to vzpomínám."
Jak jste se do klubu dostal?
"Do Bohemky jsem přišel dva roky před titulem, v osmdesátém roce. Nicméně s Bohemkou jsem byl v kontaktu už tři roky předtím, kdy jsem dokonce podepsal přestupní lístky. Ale z technických důvodů jsem z Vlašimi tehdy nemohl přestoupit. Tak si pro mě trenér Pospíchal přijel až po vojně, kdy už se tvořila ta silná Bohemka a už se hrál výborný fotbal. Mistrovský rok to už jenom gradoval. Mužstvo si sedlo a povedl se titul."
Zahrál jste si i s Antonínem Panenkou a měli jste tehdy blízko k titulu...
"To byl můj skoro první rok. Bohemka byla v eufoii, měli jsme výborné mužstvo a nepodařilo se. Nevím, jestli to byla dobrá forma, zranění hráčů... Nicméně i roky předtím hráli Bohemians na špičce. Na titul se musí povést spousta okolností, i štěstí."
Jak vám seděl styl trenéra Pospíchala?
"Každý hráč Bohemky na to vzpomíná. Nepamatuju si, že by byl někdo tak náročný jako Tomáš Pospíchal. Ono to bylo i v tom, že on vnášel do tréninku novější metody. Jemu to přineslo ovoce. Nicméně ten psychický tlak od něj musel být kompenzovaný tím, že nám tady fandili diváci. Tréninkové období ale nebylo příjemné, to potvrdí všichni."
Co na vás Pospíchal zkoušel?
"Proti jiným trenérům neměl až tak dlouhé tréninky, ale o tolik vydatnější. On říkal: Vy nemusíte trénovat dvě a půl hodiny, ale za hodinu půjdete dolů unavený. Takhle to bylo. Nové prvky, obratnost, rychlost. On tam vnášel tyhle prvky, na které trenéři navazovali až po něm. Možná si i něco přivezl z Francie, kde hrával. Měl prvky i ve hře a v taktice. Zdvojování hráčů, umění odpočívat ve hře."
Jak se dá při hře odpočívat?
"Byl to první trenér, který nám řekl, že hráč musí odpočívat. On neřekl: Teď budeš odpočívat. Ale měli jsme systém, že když jeden nemohl, druhý ho nahradil. Nelze běhat devadesát minut jak stroj. Pospíchal to měl taktikou ve hře vymyšlené. Hráči se zdvojovali, obránci víc útočili. Síla byla rozložená po devadesát minut, že jsme to vydrželi."
Co trenérovy psychologické hry s hráči?
"Na to se teď dobře vzpomíná. Bylo by to na samostatnou knížku, co se nám s ním stávalo. Vždycky se vzpomíná v dobrém na něco, co se přežije, ale byl to dril."
Můžete dát příklad?
"Příkladů bylo tolik... Já jich můžu dát deset. Třeba jdu ráno tady po té dlouhé bohemácké chodbě. Potkám trenéra, řeknu: Dobrý den. On jenom sklopil oči a šel dál. Už jsem si říkal: Co jsem včera provedl? Bylo to divný, bez pozdravu. Nebo když jsme se vraceli po utkání na Gijónu, kde jsme poprvé postoupili do druhého kola v Poháru UEFA, tak jsme si chtěli v letadle dát skleničku. On kolem prošel na záchod a říká: Abyste se z toho zítra na hřišti nepoblili... Ona nám ta sklenička trošku zhořkla... (smích) Byl to i psychický dril. Nicméně, bylo to vykompenzováno výsledky."
Jaká pro vás osobně byla mistrovská sezona, v které jste se musel prosazovat proti konkurenci takových záložníků jako Chaloupka, Zelenský a Sloup?
"V mistrovské sezoně jsem začátek nechytl, tam jsem víceméně střídal. Celé jaro jsem nastupoval. Když jsme vyhráli se Žilinou, dal jsem krásný gól. Nebyl jsem až takový gólový hráč. Spíš jsem přihrával, nebo se snažil plnit povinnosti, které jsem měl dané. Nicméně občas jsem dal nějaké góly a byly to moc hezké góly. Se Žilinou byl zrovna nádhernej. Po centru Petera Zelenského volejem na fanoušky pod hodiny... Pamatuju si i nádhernej gól proti Košicím pravou nohou."
Jak jste zvládal čekání na šanci?
"Bylo nás v kabině sedmnáct, nešlo to hrát s jedenácti hráči. Sezonu předtím jsem nastupoval, měl jsem hodně startů. V mistrovské sezoně jsme skoro všichni byli reprezentanti, já jsem byl v olympijském výběru. Tam bylo na hřišti jedenáct reprezentantů a další čtyři na lavici. Bylo těžké se dostat do zálohy, kde se zrovna Jirkovi Sloupovi výborně dařilo. Nicméně šance přišla, protože fotbal se nehraje jenom v jedenácti. Byli jsme parta. Šanci jsem dostal na jaře, kdy jsem odehrál skoro všechno a povedlo se to. Neřeším, jestli jsem hrál víc nebo míň. Dva roky jsem hrál skoro všechno. Rád na to vzpomínám."
Na jaře 1983 jste se probojoval do základní sestavy, ale mužstvo mělo kvůli spoustě zranění a ztrátě formy problémy...
"Můžu jenom říct, že to byla sezona, kdy jsme si ani tohle nepřipouštěli. Hráli jsme takový fotbal, s takovou sílou, kterou jsem málokdy zažil. My jsme nejeli nikam prohrát. Na Slovensko, na Spartu... Měli jsme tak silné mužstvo, tak silné osobnosti. I jsme nějaké utkání zvrátili."
Potěšilo vás, že v Bohemce před několika lety hrával i váš syn Zdeněk?
"Já jsem tady měl šestileté období. Syn tady byl od žáků od devíti let do jeho osmnácti, devatenácti. S Bohemkou jsme prožili šestnáct, sedmnáct let společně. Po mé kariéře jsem si uvědomil, co je Bohemka, co to všechno znamená. Byl jsem rád, že jsem k tomu přičuchl i z téhle strany. Syn pak hrál taky jinde, ale deset, jedenáct let byl v Bohemce. Byl to odchovanec, který se pak dostal do áčka... Sice už to nebyla taková dobrá doba. Ale je to taky úspěch, že můj syn hrál za Bohemku ligu. Vždycky jsem mu říkal: Až uděláte titul, tak zavolej. To se zatím nestalo."
Může se to vašim nástupcům někdy podařit?
"Přál bych Bohemce do budoucna, aby se jí podařilo nás překonat. Ale myslím, že v krátké době do pěti let by pro Bohemku bylo výborné, aby se vrátila zpátky do ligy, usadila se v dobrých patrech a pokusila se o to, co se podařilo nám. Vím, že to není jednoduché, a že to nebude hned, nicméně jim to hodně přeju."
Komentáře