"Věnováno památce Miroslava Bičíka, Jiřího Steinbrocha, Lukáše Přibyla a dalších..."

Očima fanouška: Zákaz fotografování?! (10.4.83)

clanek-kronika-1983-04-10-olomouc-bw-250px"Sraz v půl šesté ráno na Hlavním nádraží!“ tak zněla základní informace fans ostatním. Zájezd se tedy začal ráno 10. 4. 1983.

Čekal jsem, že do Olomouce nás pojede víc, ale i tak byla účast slušná. Byli zde: Chatař, Venca, Vedoucí, Petr. H., Aleš, Pavel, Ožrala a já z Fans clubu, dále pak Michal "Čermák", Péťa, bratranec Ožraly Robert, Adrián, Jana V., Pepa, Karel, "Hroch", Jirka, Martin a nejmladší účastník v historiích zájezdů - brácha Adriána. V šest hodin jsme vyrazili.

Byli jsme rozděleni do třech kupátek. Já jsem seděl s Vedoucím, Alešem, Pavlem a Pepou, ostatní seděli na konci vlaku a to tak, že v jednom kupé ležel namol ožralý Pavel a vedle ostatní.

Cesta probíhala dobře, až do té doby než jsem z okna vytáhl šálu. V tu chvíli se mě snažil napadnout jakýsi železničář, ale když viděl naše flegmatické obličeje, raději vypadl. Druhá skupina pak měla menší problémy s kouřením, ale vše dobře dopadlo.

Okolo deváté jsme dorazili do Olomouce, kde nás čekali Jirka a Karel. Vyrazili jsme do města. Cestou se k nám přidali tři vojáci a plno dalších našich fanoušků ze Vsetína a okolních měst. Bylo nás asi čtyřicet.

V tomto počtu jsme po prohlídce města vpadli do místní restaurace, abychom se najedli a napili. Ožrala vesele obcházel lokál, tu upil piva, tu zase sebral knedlík, prostě bufetil až běda!

Po jídle jsme vyrazili na stadión, kam jsme dorazili asi tři hodiny před začátkem. U tréninkového hřiště jsme si zahráli fotbal, no prostě byla sranda. Jediné, co nám vadilo, byl hustý déšť, ale i ten jsme přežili.

Stadión se pomalu naplňoval, ale my jsme stále čekali na naše kluky. Když přijeli, dostali jsme lístky a vtrhli na stadión. U vchodu nás pak čekalo překvapení: místní policie nás prohledala a Vencovi bylo odebráno pivo!

Stoupli jsme si do rohu a mohutně jsme řvali. Těsně před výkopem začalo být hezky, a tak se mohlo začít.

Mohutně jsme naše kluky hnali do útoku a šance na sebe nedaly dlouho čekat. Dokonce jsme se mohli radovat po hlavičce Pavla Chaloupky. Další šance skončily na břevně a ta největší - míč se po střele Vládi Hrušky zastavil v bahně pár centimetrů před brankovou čarou!

Domácí v druhém poločase převzali iniciativu, ale bezzubými protiútoky se neprosadili. Naopak těsně před koncem Pavel vsítil další branku a bylo rozhodnuto.

Po zápase jsme se vesele odebírali ke vlaku, když tu jakýsi potrhlý dědek plivl na Roberta a poté pěstí napadl Chataře. Jiný náš fanda ale zlomil tyč a za chvíli byl klid...

Nic nám však nemohlo vzít naši radost z vítězství a vesele jsme dorazili až k nádraží. Před nádražím jsme se bavili s Olomoučákama a nakonec jsme se s nimi šli vyfotit před nádraží.

Když už jsem uklízel foťák, přišel k nám policajt a řekl: "Tak všichni tady půjdete se mnou!"

Byla to "pohoda"! Sebrali nám občanky a řekli: "Sundejte ze sebe ty hadry." Pavel však suše odsekl: "To nejsou hadry, to je naše vlajka!"

Policajt řval jako šílenec, ale Pavel známý provokatér se nenechal vyvést z míry a teprve po hodné době vlajku sundal. Po jednom si nás volali dovnitř a někoho dokonce prohledávali. Bylo mi zle, jelikož i naše kronika byla v nebezpečí.

Měl jsem poté dialog s policajtem, který mi chtěl vytáhnout film, protože jsem prý fotil jejich budovu VB. Po delší rozmluvě mi ho nakonec nechali a i já mohl odejít.

Venku už stál celý Fans club a všichni byli rádi, že to dobře dopadlo. Poté jsme vsedli do vlaku a jeli do Prahy.

Nutno poznamenat, že ve vlaku dělal Karel s Hrochem šílený bordel, jelikož byli oba šíleně sťatý. To však nebyl konec.

Asi u Kolína za námi přišel Petr a Ožrala a líčili nám otřesný příběh z jejich kupé.

Vrazil tam prý nějaký úplně ožralý maďar a začal kluky mlátit. Vůbec to nebylo kvůli fotbalu. Chtěl se prostě jenom prostě poprat. Pavel chtěl v panice dokonce vyskočit z okna.

Když už každý slíznul nějakou tu ránu pěstí, přišla záchrana v podobě vojáků, kteří ho v Pardubicích vyhodili z vlaku.

Takto neslavně skončila naše vítězná cesta do Olomouce!

Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný

 

Fotogalerie

 

Komentáře   

 
Vavřík Ag
0 #4 Vavřík Ag 2013-05-31 09:20
Jo, jo, byly to zajímavé cesty a mnohokrát to nebyla žádná sranda, ale přesto jsme příští kolo jeli znovu! :-)
Citovat
 
 
Venca_65
+1 #3 Venca_65 2013-04-20 18:24
Cituji PetrH:
Pavel měl tenkrát docela kliku. Maďar byl celkem tuhý kousek. Vláďa Chatař ho tenkrát praštil buď tyčí, nebo řetězem a s ním to ani nehlo. Já ho kopl kanadou mezi nohy a také to moc neregistroval. Naoplátku se mnou vysklil dveře od kupátka. Pavel poté usoudil, že ústup je vlaszně vítězstvím. Jenže kudy - ve dveřích stál maďarský kyklop a my se váleli rozházení po kupé a chodbičce. Vyrazil tedy oknem. Naštěstí ušlápl stoleček a než se tam znovu vydrápal, stáhli jsme ho zpět. Mezitím byl totiž agresor vystoupen z vlaku. Kdyby se Pavlovi podařil okenní únik, zůstal by uprostřed noci na prázdném nástupišti sám proti tomuto Terminátorovi. Vlak se totiž mezitím dal do pohybu.
Forever naše Bohemka.

Taky se mi ta scéna vybavila - ten byl hustej..
Citovat
 
 
Venca_65
+1 #2 Venca_65 2013-04-20 18:21
Ta fotka z nádraží je supr :lol:
Citovat
 
 
PetrH
+6 #1 PetrH 2013-04-18 19:20
Pavel měl tenkrát docela kliku. Maďar byl celkem tuhý kousek. Vláďa Chatař ho tenkrát praštil buď tyčí, nebo řetězem a s ním to ani nehlo. Já ho kopl kanadou mezi nohy a také to moc neregistroval. Naoplátku se mnou vysklil dveře od kupátka. Pavel poté usoudil, že ústup je vlaszně vítězstvím. Jenže kudy - ve dveřích stál maďarský kyklop a my se váleli rozházení po kupé a chodbičce. Vyrazil tedy oknem. Naštěstí ušlápl stoleček a než se tam znovu vydrápal, stáhli jsme ho zpět. Mezitím byl totiž agresor vystoupen z vlaku. Kdyby se Pavlovi podařil okenní únik, zůstal by uprostřed noci na prázdném nástupišti sám proti tomuto Terminátorovi. Vlak se totiž mezitím dal do pohybu.
Forever naše Bohemka.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit