Představujeme pohárového soupeře: Admira Wacker Wien

Tak jako Praha nemívala ve svém fotbalovém "zlatém věku" pouze rudou Spartu a červenobíle "sešívanou" Slávii, ale také červenobíle pruhovanou Viktorii Žižkov a modrobílý protějšek Slávie Čechii Karlín, zelenobílé vršovické Bohemians a vinohradskou Čafku, legendární nuselské, libeňské či košířské rivaly, netloukla ani srdcem vídeňských fanoušků jen pro zelenobílý Rapid či fialovou Austrii, ale i pro žlutomodrou First Viennu a bíločerný Wiener Sportklub, WAC a FAC, Hakoah a Amatéry, Rudolfshügel či s českou menšinou spojený Slovan Vídeň. Mimořádně silné postavení i zázemí fanoušků, hodně podobné místu Bohemians u nás vedle Slavie a Sparty, zaujímaly v době obrovského rozmachu kopané po první světové válce ovšem oba černobílé kluby - Wacker a zejména proužkovaná Admira, sídlící ve čtvrti Floridsodorf na severovýchodě hlavního rakouského města za Dunajem.

Oba - Admira i Wacker - bývaly už od 20. let nejednou soupeři pražských celků a účastníky tradičních zimních či velikonočních turnajů na Letné. Ani v kronice Bohemians nechybí záznam o 5 vzájemných kláních s Wackerem a dvojím s Admirou Vídeň. V dnešním nejdůležitějším vzájemném utkání nastupují Bohemians vlastně proti oběma těmto soupeřům v jednom podvečeru najednou. V roce 1971 došlo totiž  z finančních důvodů ke sloučení dvou kdysi slavných a tradičních samostatných vídeňských klubů pod společným názvem ADMIRA WACKER.

Stěny plné vavřínů

Slavnější z obou bývala vždycky Admira. Narodila se na Jedlesee už v roce 1897 jako po First Vienně nejstarší vídeňský klub, ale oficiálně byla pro nezletilost svých mladistvých zakladatelů přijata do sportovní rodiny organizovaného fotbalu až v roce 1905. Šlapala nejvíce ze všech na paty Rapidu a Austrii a celkem 8krát se radovala z titulu mistra Rakouska: na jaře let 1927, 1928, 1932, 1934, 1936, 1937, 1939 a 1966. V letech 1929, 1930, 1931, 1935 a 1963 byla Admira Vídeň vicemistrem a v dalších 5 ročnících rakouské ligy skončila třetí. V letech 1928, 1932 (po vítězství nad WAC s Hidenem a Sestou 6:1), 1934 (tehdy triumfovala ve finále nad Rapidem 8:0!) a 1966 vyhrála 4krát Rakouský pohár; shodou okolností všechna pohárová vítězství byla "doublem" v letech současného zisku titulu mistra.

Nastalo loučení

O 3 roky mladší Wacker byl mistrem Rakouska pouze jednou v roce 1947, před Rapidem a Viennou, kdy také shodou okolností získal trofej vítěze Rakouského poháru vítězstvím nad Admirou 2:0. Ve svých 40. a 50. letech byl Wacker navíc 7krát korunním princem rakouské ligy a 4krát skončil na bronzové 3. příčce ligové tabulky. Po fúzi Admiry a Wackeru následovalo již jen jedno 4. místo v lize v roce1973, jedno 5. místo v roce 1976 a účast ve finále Rakouského poháru 1979 proti Wackeru Innsbruck 1:3. Jinak udělala Admira Wacker od zisku posledního titulu před 16 lety v 70. letech jedinou velkou "díru do světa": v 1. kole Poháru vítězů evropských pohárů v roce 1973 vyřadila slavný Internazionale Milano po výsledcích 1:0 a 1:2 díky docílené brance na soupeřově stadionu San Siro. Od začátku 80. let začala však hvězda Admiry opět nabývat na lesku. Pod vedením trenéra Felixe Latzkeho, bývalého hráče Admiry, rakouského reprezentanta a trenéra rakouského národního mužstva na letošním Mundialu, jako by nalezla starou chuť do hry a dvakrát po sobě se vyšvihla na 4. místo rakouské ligy. V posledním ročníku národní rakouské spolkové ligy 1981-2 vyneslo Admiře Wackeru umístění na 4. místě tabulky za Panenkovým Rapidem (hraje Pohár mistrů), Austrií (hraje Pohár vítězů pohárů) a Móderovým Frazér AK po 18leté přestávce účast v poháru UEFA.

Slavná éra a jména

První velikány admiránského fotbalu - dosud jediného čestného kapitána Franka, na frontě 1. světové války padlého útočníka Weisse či na následky fotbalového úrazu tragicky zesnulého obránce Neidlingera - si už asi pamatuje u nás málokdo. Ale pro starší žijící pamětníky fotbalu mají mnohá jména slavných vídeňských klubů i hráčů magický zvuk. Ve 20. a 30. letech patřil rakouský fotbal k absolutní evropské extratřídě a Admira ke špičkovým účastníkům Středoevropského poháru, který znamenal tehdy totéž co dnes Pohár mistrů evropských zemí nebo Pohár UEFA. Vídeňské kluby měly elitní postavení  a hráči Admiry i Wackeru - brankáři Frenzl, Zöhrer a Platzer, obránci Pavlicek, Janda, Jestrab, záložníci Urbanek a Pekarek, útočníci Singl, Fiala a Stoiber, Vogelové a Walzhofer,"cikán" Hahnemann a Hahnreiter, ale hlavně famózní pravé křídlo Zischek z Wackeru a legendární střelec Toni Schall na levé straně útoku z Admiry - byli "přitom", když se na počátku 30. let formoval nepřemožitelný rakouský "Wunderteam". Škoda pro bilanci rakouského fotbalu, že se tehdy kromě Středoevropského poháru (v roce 1934 byla Admira po vítězství nad Spartou Praha 4:0 a Juventusem 3:1 finalistou této soutěže proti FC Bologna) nehrály ještě celoevropské klubové pohárové soutěže. Po válce přibyly ovšem k již jemovaným další "černobílé hvězdy": brankář obří postavy Pelikán, postavou malý Draxelmayer či Stachowicz s rekordem 752 minut bez obdržené branky, zadáci Brinek, Kozlicek, Stamm či Hanappi, útočníci Reitermaier, Habitzl, Probst, Brousek, Strasser, Swojanowsky, Skerlan, Kaltenbrunner, Szauer, Latuje a Willi Kreuz a vedle nich Jugoslávci Vukičevič a Miletič. Maďaři Lengyel, Gallos či Rumun Lupescu.

Dnešní Admira Wacker

Admira Wacker není v dnešním rakouském fotbalu tak technicky vytříbené a atraktivní mužstvo jako Rapid či Austria, nemá tak stálé výkony, mívá silné začátky sezóny a závěr jara, ale slabší prostředek sezón, překvapivě umí triumfovat proti favoritům, aby v zápětí utržila nečekanou porážku od slabších soupeřů. Nepatří ani k nejbohatším rakouským klubům a neoplývá množstvím domácích individualit a zahraničních hvězd, ale je známa jako jedno z nejhouževnatějších a také nejtvrdších celků rakouské ligy. Její síla je především v obranné hře a náhlém protiútoku, což Admiře často i v domácí lize vynáší lepší výsledky na hřištích soupeřů než na svém vlastním moderním a čisťounkém betonovém Südstadionu pro 15 000 diváků a bez atletické dráhy v Jižním Městě. Tento útulný stadiónek se stal od roku 1967 přepychovým nástupcem dřívějších hřišť Admiry na Jedlesee ve Floridsdorfu a na Hopfengasse či Wackeru na Rosagasse v Meidlingu, má ovšem velkou nevýhodu v umístění za městem a odtrženosti od svého tradičního diváckého zázemí uprostřed města. 30 a 40 tisícové návštěvy na fotbale z 30. let patří již neodvratně do minulosti.

Síla v obráncích

Není zřejmě náhodou, že všech 5 hráčů Admiry, kteří kdy oblékli dres národního týmu Rakouska, jsou obránci. Ve Španělsku byli - spolu s trenérem Latzkem a masérem Böhmem - jen dva hráči Admiry: 22letý čerstvý novomanžel Josef Degeorgi, který hrál první 4 zápasy na Mundialu a byl rakouským tiskem označen za nejlepšího hráče Rakouska na šampionátu, a 21letý obří "pavouk" Gerard Messlender, rovněž odchovanec z vlastního, tradičně vždy nejsilnějšího dorostu v Rakousku (byl oporou dorostu Admiry na našem Vedralově memoriálu před 4 roky!), který si však na Mundialu nezahrál. Rakouskou státní hymnu před utkáním slyšel 15krát i kapitán mužstva 27letý Oberhofer, laborující v poslední době s achilovkou, dokonce 19krát další obránce, dnes již 33letý "lev z Aspern" Demantke a jednou i již 35letý stálý brankář amatérského národního týmu Rakouska Fleischmann, hrdina z pohárové odvety na San Siru 1973 proti Interu Milán. Oba poslední byli spolu s Willi Kreuzem a Stasserem v rakouském týmu na Mistrovství světa 1978 v Argentině. Připočteme-li k nim rovněž 35letého našeho Laco Kunu, 50násobného reprezentanta Československa a fotbalista roku 1969, který hraje v Admiře na postu libera, dovedeme si představit, že nebude snadné zpřetrhat důslednou obrannou "pavoučí síť" vídeňské Admiry.

Ve středové řadě nemají Rakušané mimořádné individuality a drobný kudrnatý blonďáček Weigl, který se vrátil do Admiry v létě z Innsbrucku, vyniká spíše jako nepříjemně kousavý a dotěrný "enfant terrible". V útoku si slibuje Admira do budoucna velmi mnoho od dvou prudce nadějných juniorských reprezentantů - 18letého Kerna a 20letého Frasze, v současné chvíli hraje však v systému 4-4-2 na dva vysunuté útočníky, zkušeného třicátníka z Rapidu Vídeň s českým jménem Krejcirik a jediného "exota" Igesunda. Tento běhavý a čiperný malý světlovlasý útočník spolu se střídajícím záložníkem Bronkhorstem kuriozitou dnešní Admiry a její "velkou neznámou". Oba jsou fotbalisty z Jihoafrické republiky. Admira jinak nemá ve svých řadách žádnou zahraniční akvizici z fotbalově rozvinutých zemí. Nicméně si musí dát naši útočící hráči na tyto mladé, průbojné a ambiciózní protihráče dobrý pozor, aby nás nepřekvapili z náhlého protiútoku jako loni valencijský Saura!

Jménem Admira byl tento vídeňský klub pokřtěn podle parníku, na němž se jeden ze zakladatelů klubu před 80 lety vrátil z námořní plavby. Jméno Wacker znamená v němčině "statečný", ale pokřik "wacker!" také odpovídá našemu "do toho!". Soupeřem je nám tedy dnes "Statečná Admira" nebo také "Admira, do toho!"  My však věříme, že "Bohemka, do toho!" bude slyšet hlasitěji. V hledišti i na hřišti.