Na podzim se o něm mluvilo jako o objevu ligy. Není divu, záložník Jiří Sloup se stal s osmi góly nejlepším střelcem Bohemians, probojoval se do reprezentace a hned zazářil v zápase na hřišti mistrů světa v Miláně. I proto si ho jako objekt otázek čtenářů vybral deník Československý sport. O zájmu fanoušků svědčí už jen titulek: Dvě kila zvídavosti. Na co se lidí Jiřího Sloupa ptali?
Jak se stane z průměrného plzeňského fotbalisty "italská" hvězda?
"Volíte příliš silná slova, já se hvězdou necítím. Přišel jsem do dobrého kolektivu, v němž se hraje dobrý fotbal. Mou snahou je, abych to klukům moc nepokazil."
Do Bohemians jste přišel jako Sloup, teď jste přímo pilířem mužstva. Nemrzí Vás, že jste nepřestoupil dřív?
"Je to škoda. Nejprve mě zradil meniskus, pak se oddíly nedohodly - jsem rád, že to vyšlo aspoň k 1. lednu 1982."
Jaký je tréninkový rozdíl Plzeň - Bohemians?
"Zažil jsem v Plzni pět nebo šest trenérů. Každý měl své metody. Než je stačil uplatnit a mužstvo si na ně zvyknout, už sám odcházel nebo šel přes palubu. Když Škodovku vedli Pospíchal a Dočkal, byly to obdobné tréninkové dávky jako v Bohemians."
Trenér Pospíchal kdysi prohlásil, že jeho svěřenci jej musí nenávidět. Platí to i o Vás?
"Kdepak! Už z Plzně znám jeho výrok: Nadávat si můžete, ale odběhat mi to musíte! Pravda, někdy toho mám také plné zuby a zamumlám něco pod vousy, ale jinak jsem mu zavázán. Vždyť ze mne udělal fotbalistu! Při jeho působení ve Škodovce jsem se dostal do B-týmu ČSSR, teď mě vytáhl do Bohemians - vím, že i řada členů výboru jej od mého přestupu zrazovala - dal mi příležitost a dovedl vlastně až na San Siro."
Dirigujete spoluhráče jen přesnými přihrávkami nebo i slovně?
"Raději těmi přihrávkami. Na slovní dirigování jsou tam zkušenější borci. Třeba Přemek Bičovský, který na to má nárok věkově i herně."
Je "duch" Bohemians trvalého rázu, nebo jen šťastným výsledkem určitých náhod? A čím k jeho vytvoření přispíváte Vy?
"Je trvalého rázu, budovaný od Pospíchalova příchodu. Vychází ze sázky na bojovnost a maximální nasazení, z vědomí, že stejně důležitá je první i poslední minuta. Snažím se do puntíku plnit povinnosti, a na hřišti ze sebe vydat vše, na co mám."
Můžete stručně charakterizovat trenéra Pospíchala? Budete také trenérem?
"Ví, co chce, a umí to z hráčů dostat! Já a trenér? Kdepak! Nemám chuť a náladu honit další hráče..."
Co se vám nelíbí na sobě samém?
"Třeba to, že občas zbytečně rezignuji, když se hra nedaří. Překousávám to dva, tři dny, ale nedokážu se správně vyhecovat v momentě, kdy by to situace vyžadovala."
Copak jste udělal fotbalistům Dukly Praha, že vás v anketě Čs. sportu do jedenáctky podzimu zařadil jen Fiala?
"Nic jsem jim neudělal, ale vzájemně se nemáme dvakrát rádi. Datuje se to ještě z dob, kdy Plzeň hrávala ligu. Hrávala ji od podlahy a techniky z Julisky to bolelo."
Čeho byste chtěl ve fotbale ještě dosáhnout?
"Aspoň jednou vyhrát ligu. A v Poháru UEFA hrát finále!"
Debutem na San Siro jste dokázal, že nejste trémista. Troufl byste si například na Silvestra vystoupit s Karlem Gottem?¨
"Do Milána nás vyprovázely hlasy, že dostaneme tři čtyři kusy a ještě budeme rádi. Osobně jsem neměl co ztratit: Kdybych nezahrál, asi by se to schovalo pod fakt, že jsem reprezentoval poprvé. V tom jsem měl tedy ulehčenou úlohu. S tím Gottem by to bylo horší. Necítím se dobře, když se na mne zblízka dívá televizní kamera a já mám promluvit. Ale v jednom by měl Gott jistotu - Zlatého slavíka bych mu nepřebral."
Vaše tři přání do roku 1983?
"Aby byl mír, ten je prvním předpokladem k tomu, abychom mohli žít v pohodě a taky hrát fotbal. Přál bych si, abychom já i rodina byli zdraví. A aby mi ten fotbal aspoň trošku šel."
