Takové příběhy se o Vánocích mají vyprávět. Útočník Milan Čermák už byl po nevydařeném angažmá v Baníku Ostrava odepsaný. Bohemka v něm ale opět oživila jeho génia. Letos na podzim patřil Čermák k nejlepším hráčům ligy, po pěti letech se vrátil do reprezentace a své Kristovy narozeniny na Štědrý den oslaví v životní formě. Přinášíme zajímavé výroky z jeho obsáhlého rozhovoru s čtenáři deníku Československý Sport, které ilustrují zvraty jeho dlouhé kariéry.
ZAČÁTKY
"Narodil jsem se v Děčíně. Ve Slavětíně jsem však prožil své dětství, hrál jsem tam za žáky, za dorost a ještě v dorosteneckém věku i za dospělé v okresní soutěži. V utkání se Sokolem Svatonice jsem dal první opravdový gól a celou noc jsem potom nespal, protože se mi to všechno honilo v hlavě."
FOTBALOVÁ VÁŠEŇ
"Do fotbalu jsem byl blázen. V době mistrovství světa 1962 v Chile jsem si jako kluk strašně přál, abych také jednou hrál velký fotbal. Obdivoval jsem nejvíce Masopusta, který vždy dokázal odevzdat na hřišti vše. Když jsem ho později poznal i jako člověka, přesvědčil jsem se, že jsem si vybral správný vzor."
HORNÍK
"Vyučil jsem se horníkem a tříletý pobyt v učilišti v Meziboří mi hodně pomohl i po fotbalové stránce. Náš vychovatel Vyhlídka byl sportovní nadšenec, takže jsme denně hráli fotbal. Učiliště mělo svou jedenáctku a pod vedením trenéra Němečka jsme vyhráli i přebor ministerstva paliv a energetiky."
VOJNA
"Byl jsem v Žatci, kde se tehdy hrálo ve III. lize o postup. Ze spoluhráčů šli Kovář a Mach do Teplic, Blažejovský do Jablonce, Beneš do Ústí, za Most hráli později kromě mne Barták, Chlad a Dostál."
SPARTA (1973 - 1977)
"Do šatny populární Sparty jsem vstupoval s obavami. Nakonec však bylo vše snadnější, než jsem čekal. Trenér Kraus mi pomohl z rozpaků a po prvních zápasech mne přijali mezi sebe i spoluhráči. Přišel jsem do mužstva, v němž hrávali Brabec, Táborský, Migas, Urban, Chovanec, Semenďák, Tenner, Jurkanink, Mašek, Kára, Bartoň, Sváťa Bouška, Bohouš Veselý a další."
PRVNÍ GÓL V LIZE
"Bylo to v utkání s Baníkem Ostrava a dal jsem ho Schmuckerovi. To si pamatuji, jako by to bylo dnes."
ODCHOD ZE SPARTY
"Neodcházel jsem proti své vlastní vůli, naopak jsem nabídku k přestupu uvítal. Ve Spartě jsem byl pět let. Věřil jsem, že mi změna prospěje a můj výkon půjde v kvalitnějším týmu Ostravy nahoru. Za trenéra Hložka nebyly ve Spartě dobré vztahy. Byl jsem jedním z mnoha hráčů, kteří v té době odešli."
OSTRAVA (1977 - 1978)
"Když přijde nový hráč, čeká se, že bude posilou. Měl jsem v Ostravě plnou nůši smůly. Zimní přípravné období jsem proležel s těžkou angínou a při zahájení ligy jsem měl daleko do optimální formy. Po několika zápasech jsem se při tréninku srazil s Vojáčkem a noha šla do sádry. Sotva jsem začal znovu trénovat, praskl mi lýtkový sval. Prostě se mi nedařilo. Letos na podzim jsem se při penaltě v zápase s Ostravou chtěl z pochopitelných důvodů blýsknout gólem a měl jsem na tu penaltu velkou chuť. Směrem k lavičce jsem se však díval marně."
BOHEMKA (1978 - ?)
"Na mém přestupu do Boheminas měl velký podíl Jirka Rosický. V říjnu 1978 jsem po necelém roce prožitém v Ostravě vycítil, že se mnou v Baníku nepočítají. Žádal jsem telefonicky Jirku, aby vysondoval situaci v Bohemians, kde hrál. Zanedlouho došlo k jednání s funkcionáři z Vršovic a přestup se uskutečnil."
JEDEN DEN NA BOHEMCE
"Záleží na ročním období. V sezoně, kdy se hraje liga, máme tréninky pravidelně od půl desáté dopoledne, potom jdeme společně na oběd a po přestávce se trénuje od půl třetí do čtyř. Následuje ještě rehabilitace, masáže apod. Sraz je vždy čtvrt hodiny před začátkem tréninku."
POSPÍCHAL
"Trenér Pospíchal je proslulý tvrdšími metodami práce a po příchodu do Bohemians chvíli trvalo, než jsem si zvykl. Upřímně řečeno však takové metody zvláště na mladé hráče platí. Za sebe mohu říci, že mi trenér pomohl prodloužit fotbalový život."
PŘEZDÍVKA
"Nikdy jsem žádnou neměl, až v poslední době mi říkají "dědku"."
REPREZENTACE
"Jednou jsem měl cestovat s reprezentačním týmem do Brazílie, ale natrhl jsem si sval a nejel nikam. Poprvé jsem šel na hřiště v roce 1974 proti Francii na posledních dvacet minut za nepříznivého stavu 2:3, a to už se nedá mnoho udělat ani zkazit. Podařilo se nám vyrovnat na 3:3, takže jsem měl příjemný pocit, že jsem při premiéře v reprezentaci neprohrál. Letos jsem se vrátil do reprezentace po pěti letech. Abych byl upřímný, nečekal jsem to. Spoluhráči mi naznačovali už před mistrovstvím světa ve Španělsku, že se o mně v souvislosti s reprezentací hovořilo, já jsem jim však nevěřil. Samozřejmě jsem šťastný. Je to důkaz, že ani po třicítce není třeba nikoho odepisovat."
TITUL
"Byl bych moc rád, kdyby se to povedlo. K titulu však vede dlouhá cesta, na níž čeká mnoho překážek."
Komentáře