Vídeň počátku osmdesátých let je jistě vzkvétající a moderní metropolí, o čemž svědčí nablýskaná a všelijakým nezvyklým zbožím oplývající obchodní třída Mariahilfer Strasse. Prosperita milionového města se však paradoxně neodráží v zájmu o hru, jež se stala fenoménem dvacátého století. Rozhodně to platí o moderním stadionu Südstadt, kam se před patnácti lety musela slavná Admira proti vůli fanoušků přesunout.
Antonín Panenka měl včera na tribuně dvanáctitisícového stadionu Admiry Wacker opravdu dostatek místa. Na odvetné utkání prvního kola Poháru UEFA s Bohemkou dorazily podle oficiální zprávy dvě tisícovky fanoušků. Jistý vliv na to jistě mělo pětigólové závaží, které si tým kouče Latzkeho přivezl před dvěma týdny z Vršovic. Chladná podpora obecenstva má ale ještě jeden důvod, vpravdě historický.
Psal se rok 1966 a fanoušci klubu SK Admira Vídeň museli být v sedmém nebi. Nejen, že mohli být hrdí na slavnou historii, kterou mimo jiné koncem třicátých let obohatil dvěma sezonami a osmnácti ligovými góly Pepi Bican. V tenhle rok Admira poosmé vyhrála ligu, popáté rakouský pohár a získala tak double. Příznivci slavili titul po dlouhých 27 letech. Čekání jim ale usnadňovala jistota tradičního domácího prostředí – stadionu na Hopfengasse v části Jedlesee na severu města, kam Admira přesídlila už v roce 1933. Právě ve chvílích euforie ale přišel tvrdý pád.
Tehdejší klubový sponzor NEWAG/NIOGAS rozhodl o přesunu klubu na nový stadion Südstadt do čtvrti Maria Enzerdorf. Fanoušci přirozeně toužili zůstat v jejich oblíbeném stánku, kde se tvořila většina historie jejich fotbalového oddílu. Protesty ale nepomohly. Podzim 1966 Admira musela strávit na hřišti VfB Mödling a od března 1967 trvale přesídlila do nenáviděné moderní arény, ani nevím, proč v roce 1982 tenhle termín používám. Klub, který od svého založení v roce 1905 strávil víc než polovinu století na severu Vídně, se tak stěhoval na jih, blízko sídla svého sponzora.
Byl to ale právě interní finanční skandál ve společnosti NEWAG/NIOGAS, který třetí nejpopulárnější klub v Rakousku těsně po slavném double uvrhl do krize. Klub na novém stadionu prosperitu nenašel, naopak byl nucen vyjednávat o fúzi s konkurencí. S dohody s Viennou sešlo, v roce 1971 se však Admira nakonec spojila s jiným vídeňským klubem SC Wacker. Nový klub se tak pyšní osmi tituly Admiry a jedním Wackeru.
Vypadá to, že fanoušci populární Admiry se stále nesmířili s násilným přechodem ze svého historického stadionu. Ani fanoušci dvou týmů klubu vyčleněnému ze svého přirozeného prostředí nestačí na důstojnou podporu. Dokazuje to i svědectví předsedy technické komise Bohemians Ing. Jiřího Vaise.
"Admira Wacker má těžký úkol: vybudovat zájem o fotbal v jižním vídeňském městě, kde byl pro ni, když se Admira před patnácti roky spojila s Wackrem, vybudován moderní stadion vedle ještě modernějšího obchodního centra," hodnotí Vais. "Stačí malý pokles formy a počet diváků může i na ligovém utkání klesnout pod tisíc."
Původní hřiště Admiry na Hopfengasse přitom nezahálí, hraje na něm své zápasy Floridsdorfer AC. Je to jistě smutný příběh tradičního rakouského klubu. Bohemka si z této neblahé historie aspoň může vzít poučení. Z prázdných tribun na Südstadionu mrazí. Současnost, kdy si každý zápas v zaplněném Ďolíčku užíváme párty atmosféry, nás nesmí ukonejšit. Máme velkou zodpovědnost k budoucím generacím nedopustit, aby náš stadion postihla podobná katastrofa, jaká se přihodila historickému sídlu Admiry. Nesmíme dopustit, aby někdy náš stadion padl do rukou spekulantů a byznysmenů.
Dost ale bezdůvodného strašení! Pochmurnou reportáž z Vídně naštěstí můžeme zakončit zvesela. Tonda Panenka se možná na tribuně Südstadionu netísnil, aspoň měl ale dost času, aby ocenil současnou úroveň hry Bohemky.
"Současné výkony Bohemians pro mne nejsou žádným překvapením, protože mužstvo je věkově optimálně složeno a po fotbalové stránce umí téměř všechno," chválil Panenka. "Takový kolektiv, který může spoléhat na perfektně organizovanou obranu a zároveň na bleskurychlý přechod do útoku, do něhož se prakticky neustále zapojují také oba krajní obránci, v současné době náš fotbal hodně potřebuje."
Tak doufejme, že to chlapcům vydrží!
