Liga za chvíli začíná – a já se těším jako nikdy. Zároveň se trochu bojím. Já vím, nedává to logiku, ale je to tak. Vždycky jsem se na ligu těšil, vždycky jsem se třásl na to, až zase půjdu do Ďolíčku. V posledních letech jsem věděl, že Bohemka bude hrát dobře nebo výborně, že doma porazí každého, že nás bude bavit krásným fotbalem. Ale přitom jsem nikdy nevěřil, že bychom měli skutečně bojovat o titul, nedovedl jsem si to představit.
Až letos...
Cítím to asi stejně jako většina fanoušků naší Bohemky: letos to musí vyjít. Letos vyhrajeme ligu. A když ne, tak už asi nikdy.
Přesně tohle mě před startem ligy znervózňuje, znejišťuje. Vždyť my skutečně budeme bojovat o titul! Všechno tomu nasvědčuje. To znamená, že mě čeká šílená, nervózní, vyčerpávající sezona. Každý bod, který ztratíme, může hrozně chybět. Bude to strašný nervák a já skutečně nevím, jestli se mám víc těšit, nebo se bát.
Kdy, když ne letos?
I tímhle sloganem se dá vyjádřit to, co si myslí skoro každý fanoušek Bohemky. A co si nejspíš myslí i většina lidí, kteří se zajímají o fotbal. Favorit je jasný a logický. Kdo jiný, proboha, by měl letos vyhrát?
Shrneme si fakta. Od příchodu Tomáše Pospíchala v roce 1977 se Bohemka sezonu od sezony zlepšuje. V posledních třech letech už jasně patří k ligové elitě, hned za Duklu Praha a Baník Ostrava. Když s nimi hraje doma v Ďolíčku, většinou je porazí. Třikrát po sobě jsme skončili třetí.
Zápasy Bohemky bývají nejatraktivnější, nejpřitažlivější, chodí na ně stále víc diváků. Když to mužstvu opravdu sedne, je to nádherná podívaná, skutečná show. To jsou ty chvíle, kdy stojím za bránou pod hodinami, s lítostí sleduju, jak ubíhají minuty, a lituju, že zápas za chvíli skončí. Dejte nám ještě chvíli, aspoň pět minut, prosím v duchu. Vždyť to je hřích tuhle krásu ukončit. Kde jinde tohle uvidíte?
Mužstvo přežilo i dvě hrozné rány, kterých jsem se dopředu děsil: odchody Karola Dobiaše a Antonína Panenky. Karol skončil v létě 1980, Tonda o půl roku později. Panebože, křižoval jsem se, Bohemka bez Tondy! Vždyť to je proti přírodě. A vidíte, i bez Karolka Dobiaše, i bez Tondy Panenky je mužstvo silnější než kdykoli v minulosti.
Jaká je tedy situace teď, pár hodin před startem ligového ročníku 1982-83?
Tomáš Pospíchal zůstává, jeho asistent Josef Zadina taky. To je dobře, Pospíchalovi věřím jako nikomu jinému. I když, bohužel, zase ho trápí nemocné srdce a začátek ligy stráví v nemocnici.
Zůstal Přemek Bičovský, kapitán, nejzkušenější hráč a obrovská opora. V jednu chvíli to vypadalo, že odejde do zahraničí, ale po výprasku nároďáku na mistrovství světa ve Španělsku to zasloužilým reprezentantům zatrhli. Musí si počkat. Já vím, že by si Přemek zasloužil jít ven, ale málo platné, já jsem sobecky rád, že zůstal. Pokud máme ligu vyhrát, on musí být u toho.
V zimě přišel Jirka Sloup, zvláštní fotbalista, kterému skoro nikdo nevěřil. Ale už na jaře se rozehrával, takže doufám, že mu to půjde i v nové sezoně. Moc bych mu to přál, je mi hrozně sympatický.
Teď v létě přišel Peter Zelenský. Ani nevím, co od něj čekat, moc ho neznám, ale v Trnavě se mohli pominout, když o něj přišli. Prý je to jeden z nejnadanějších fotbalistů u nás. I Dobiaš kdysi přišel z Trnavy, tak si říkám, že třeba budeme mít zase jednou štěstí. Kéž by!
Nikdo z našich hvězd neodešel, naopak se zdá, že se všichni dostávají do životní formy. Brankáři Zdeněk Hruška a Vláďa Borovička, obránci Franta Jakubec, Zdeněk Prokeš a Jirka Ondra, záložníci Pavel Chaloupka a Zdeněk Koukal, útočníci Jarda Němec, Vláďa Hruška, Tibor Mičinec, veterán týmu Milan Čermák, Standa Levý, který může hrát úplně všude, posila do útoku Mirek Příložný. Opravdu, vypadá to nadějně. Jen to dobře poskládat a vyladit. A to přece Pospíchal zvládne.
Kdo by nás mohl ohrozit? Dukla už nejspíš ne, její sláva končí, mužstvo je bez energie. Baník taky ne, to nejlepší má už snad za sebou. Sparta, Slavia? Kdepak, tam mají co dělat sami se sebou. Tak kdo? Je to hrozně ošidné, nebezpečné takhle uvažovat, ale znovu a znovu si říkám, že letos nás nikdo nemůže zastavit. Když se nestane něco hrozného, nečekaného, tak přece...
I v novinách se vytváří nálada pro Bohemku. Píše se o tom, že už delší dobu předvádíme nejmodernější, nejhezčí fotbal, že už na mistrovství světa mělo jet víc hráčů, které vycepoval Pospíchal, že Bohemka se stává nadějí celého československého fotbalu. Čte se to hrozně hezky.
No jak říkám: Kdy, když ne letos?
autor: Petr Nečada
Komentáře
A pohárové zápasy v Ďolíčku? Kdo nezažil neuvěří.
Díky za tyto stránky, rád si to vše znovu připomenu.