Mládenci,

nikdy bych Vám neuměl říci osobně to, co vám nyní chci napsat. Poslední dva, tři roky jsme společně (hráči - trenéři - lékaři - funkcionáři) dosahovali krásných výsledků. Teď však stojíte před dvěma zápasy, které mohou buď všechnu naši práci dovést k vytouženému završení, nebo ji zmařit. Chci Vám všem říci, že vás mám všechny rád a vážím si vašeho poctivého úsilí. Jindy by mi to má povaha nedovolila.

Velmi vás proto prosím, abyste v těchto posledních dvou zápasech podali takový výkon, za který se budete moci každému podívat do očí. Na výsledku nezáleží tolik, jako na vašem přístupu. Vím, že vás všechno bolí, že jste unaveni, ale pokuste se to překonat a hlavně buďte kolektivem, který ví, co chce. To znamená: poslouchejte na slovo trenéra, buďte ve svém jednání skromní, ale na hřišti bojovní.

Tento dopis musím diktovat, protože samotnému mi to ještě moc nejde.

Hoši, bojujte! Nedovedete si představit, jak vám budu držet palce. Možná, že mi lékaři dovolí podívat se na televizi. A také vám děkuji za to, že jste drželi palce vy mně, aby operace dobře dopadla.

Zdravím Vás i Vaše rodiny.

Tomáš Pospíchal