"Sraz v půl šesté ráno na Hlavním nádraží!“ tak zněla základní informace fans ostatním. Zájezd se tedy začal ráno 10. 4. 1983.

Čekal jsem, že do Olomouce nás pojede víc, ale i tak byla účast slušná. Byli zde: Chatař, Venca, Vedoucí, Petr. H., Aleš, Pavel, Ožrala a já z Fans clubu, dále pak Michal "Čermák", Péťa, bratranec Ožraly Robert, Adrián, Jana V., Pepa, Karel, "Hroch", Jirka, Martin a nejmladší účastník v historiích zájezdů - brácha Adriána. V šest hodin jsme vyrazili.

Byli jsme rozděleni do třech kupátek. Já jsem seděl s Vedoucím, Alešem, Pavlem a Pepou, ostatní seděli na konci vlaku a to tak, že v jednom kupé ležel namol ožralý Pavel a vedle ostatní.

Cesta probíhala dobře, až do té doby než jsem z okna vytáhl šálu. V tu chvíli se mě snažil napadnout jakýsi železničář, ale když viděl naše flegmatické obličeje, raději vypadl. Druhá skupina pak měla menší problémy s kouřením, ale vše dobře dopadlo.

Okolo deváté jsme dorazili do Olomouce, kde nás čekali Jirka a Karel. Vyrazili jsme do města. Cestou se k nám přidali tři vojáci a plno dalších našich fanoušků ze Vsetína a okolních měst. Bylo nás asi čtyřicet.

V tomto počtu jsme po prohlídce města vpadli do místní restaurace, abychom se najedli a napili. Ožrala vesele obcházel lokál, tu upil piva, tu zase sebral knedlík, prostě bufetil až běda!

Po jídle jsme vyrazili na stadión, kam jsme dorazili asi tři hodiny před začátkem. U tréninkového hřiště jsme si zahráli fotbal, no prostě byla sranda. Jediné, co nám vadilo, byl hustý déšť, ale i ten jsme přežili.

Stadión se pomalu naplňoval, ale my jsme stále čekali na naše kluky. Když přijeli, dostali jsme lístky a vtrhli na stadión. U vchodu nás pak čekalo překvapení: místní policie nás prohledala a Vencovi bylo odebráno pivo!

Stoupli jsme si do rohu a mohutně jsme řvali. Těsně před výkopem začalo být hezky, a tak se mohlo začít.

Mohutně jsme naše kluky hnali do útoku a šance na sebe nedaly dlouho čekat. Dokonce jsme se mohli radovat po hlavičce Pavla Chaloupky. Další šance skončily na břevně a ta největší - míč se po střele Vládi Hrušky zastavil v bahně pár centimetrů před brankovou čarou!

Domácí v druhém poločase převzali iniciativu, ale bezzubými protiútoky se neprosadili. Naopak těsně před koncem Pavel vsítil další branku a bylo rozhodnuto.

Po zápase jsme se vesele odebírali ke vlaku, když tu jakýsi potrhlý dědek plivl na Roberta a poté pěstí napadl Chataře. Jiný náš fanda ale zlomil tyč a za chvíli byl klid...

Nic nám však nemohlo vzít naši radost z vítězství a vesele jsme dorazili až k nádraží. Před nádražím jsme se bavili s Olomoučákama a nakonec jsme se s nimi šli vyfotit před nádraží.

Když už jsem uklízel foťák, přišel k nám policajt a řekl: "Tak všichni tady půjdete se mnou!"

Byla to "pohoda"! Sebrali nám občanky a řekli: "Sundejte ze sebe ty hadry." Pavel však suše odsekl: "To nejsou hadry, to je naše vlajka!"

Policajt řval jako šílenec, ale Pavel známý provokatér se nenechal vyvést z míry a teprve po hodné době vlajku sundal. Po jednom si nás volali dovnitř a někoho dokonce prohledávali. Bylo mi zle, jelikož i naše kronika byla v nebezpečí.

Měl jsem poté dialog s policajtem, který mi chtěl vytáhnout film, protože jsem prý fotil jejich budovu VB. Po delší rozmluvě mi ho nakonec nechali a i já mohl odejít.

Venku už stál celý Fans club a všichni byli rádi, že to dobře dopadlo. Poté jsme vsedli do vlaku a jeli do Prahy.

Nutno poznamenat, že ve vlaku dělal Karel s Hrochem šílený bordel, jelikož byli oba šíleně sťatý. To však nebyl konec.

Asi u Kolína za námi přišel Petr a Ožrala a líčili nám otřesný příběh z jejich kupé.

Vrazil tam prý nějaký úplně ožralý maďar a začal kluky mlátit. Vůbec to nebylo kvůli fotbalu. Chtěl se prostě jenom prostě poprat. Pavel chtěl v panice dokonce vyskočit z okna.

Když už každý slíznul nějakou tu ránu pěstí, přišla záchrana v podobě vojáků, kteří ho v Pardubicích vyhodili z vlaku.

Takto neslavně skončila naše vítězná cesta do Olomouce!

Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný

 

Fotogalerie