Očima fanouška: Zabijačka se nekonala (5.3.83)

clanek-1983-03-11-kronika-kosice-bw-220pxVe čtvrtek 3. března, přesně v 0.15 začala naše velká cesta do slovenských končin. Vyrazil jsem já a Aleš.

Už v poledne jsme vesele provokovali v Košicích a v Popradu. Všude však byl klid. V pátek jsme dokonce vyrazili do Tater a užívali čerstvého vzduchu.

Nejdůležitějším dnem však byla sobota. Už od rána jsme byli v Košicích a čekali jsme až dorazí ostatní. Přijel pouze Venca a Petr z fans a ještě tři kluci.

Vyrazili jsme ke stadiónu. Cesta proběhl dobře a asi dvě hodiny před zápasem jsme vnikli na stadión. Za chvíli přijeli hráči, dostali jsme lístky a stadión nás očekával.

Čekali jsme uvnitř v restauraci na začátek zápasu. Všichni jsme očekávali bitku, a tak o černý humor nebyla nouze. Zvláště poznámka: "Kolik zbývá do té zabijačky?" se nám moc líbila!

Půl hodiny před zápasem jsme se pomalu loudali do hlediště a postavili se v rohu dole u plotu. Čekali jsme, co se bude dít. Nejprve okolo nás chodili známé "slovenské typy" a bylo slyšet: "No len počkajte, vy dostanete!" Nevěděli jsme, jestli ručně nebo na hřišti, ale za chvíli z nás strach opadl.

K našemu velkému překvapení k nám totiž přišlo pár domácích fanoušků, nabídli slivovici, pivo a tak jsme s nimi vesele pokecali. Zdálo se nám to úplně neskutečné, zvláště po zážitcích v Nitře, Prešově a Chebu. No ale jak je vidět - není fanda jako fanda!

Jinak zápas se pro nás nezačal dobře, protož než jsem se rozkoukali, prohrávali jsme 0:1.

Kluci se však nevzdali, začali bojovat a ještě do poločasu vyrovnali. Když pak Péťa ve druhém poločasu vsítil vítězný gól, byli jsme radostí bez sebe! Zvítězili jsme tedy po dobrém výkonu 2:1 a radostně jsme se odebírali ze stadiónu.

Čekalo nás však opět překvapení. "Typy", které nás míjeli, nás kupodivu nenapadli a naopak uznali, že jsme byli lepší. Kéž bychom něco podobného zažili na Spartě nebo Slávii...

Po zápase jsme se tedy rozloučili s klukama a já s Alešem jsme šli k autobusu. Odjeli jsme s naši milovanou jedenáctkou na letiště. Dále jsme pokračovali letadlem přes Bratislavu do Prahy.

Jelikož jsem poprvé letěl letadlem, dělali si kluci - hlavně Zdeněk Koukal - srandu, že letadlo spadne apod. Všechno však probíhalo dobře.

V letadle si naši kluci četli naši slavnou kroniku a moc se smáli. Šťastně jsme dorazili do Prahy.

Z letiště nás pak odvezl Zdeněk Hruška autem až na "Pavlák". Po cestě jsme si ještě dobře pokecali a náš zájezd se blížil ke konci.

Šťastně jsme se dostali domů a vyrazili na Karneval klokanů do Lucerny. Tak skončil náš dlouhý a vítězný zájezd na slovenské území.

Autor: Vráťa Vaňásek - Stříbrný

 

Fotogalerie